Syndrom vyhoření je víc než únava a nebo běžný stres.

Syndrom vyhoření a jeho příznaky

Lidé, kteří syndromem vyhoření trpí ztrácejí zájem o svou práci a často o život vůbec. Všudypřítomný tlak na výkon, ekonomický tlak a rychlost doby nás vede překračovat své hranice. Moderní technologie nám více umožňují brát si práci s sebou všude, kam jdeme. Stírají se tím hranice mezi pracovním a osobním životem.

Strach ze ztráty zaměstnání, nízké pravomoce, pocit bezmoci, pocit křivdy, nevyřešené konflikty s okolím, pocit nespravedlnosti a křivdy – to vše přispívá k únavě a syndromu vyhoření.

Syndrom vyhoření je má ale také méně patrné vnitřní příčiny – vysoké nároky na sebe samé, touha po uznání, nepřiměřené srovnávání se s ostatními, touha se každému a neochota říci „NE“, když je to třeba.

Co je syndrom vyhoření?

Syndrom vyhoření je stav emocionálního, fyzického a mentálního vyčerpání způsobeného dlouhodobým stresem. Je charakterizován třemi hlavními rysy:

  • Emocionální vyčerpání

    Jedná se o hlavní charakteristiku vyhoření. Jedinci se cítí emocionálně vyprázdnění, vyčerpaní a nemají žádnou energii nebo motivaci k setkání s dalšími. Může se projevovat také jako pocit nadměrné únavy po práci, pocit beznaděje nebo jako ztráta schopnosti cítit radost či uspokojení.

  • Depersonalizace

    Jedinci mohou začít vnímat své kolegy, klienty nebo pacienty jako objekty nebo čísla. Může se jednat o ztrátu soucitu, cynismus nebo odosobnění. V extrémních případech může tento stav vést k negativním nebo dehumanizujícím postojům vůči těm, s nimiž pracují.

  • Ztráta osobního výkonu

    Lidé trpící syndromem vyhoření často cítí, že nejsou schopni plnit své pracovní úkoly tak efektivně jako dříve. Mohou mít pocit nedostatečnosti, ztráty sebedůvěry v jejich schopnosti a mohou začít pochybovat o smyslu své práce.

Trápí Vás dlouhodobé vyčerpání? Máte stálý pocit nedostatečnosti? Cítíte se už opotřebovaní? Máte úzkosti a chaos v životě? Prožíváte často zklamání ze života? Zažíváte zvýšenou citlivost na stres? Cítíte se odcizení a izolováni?

Nízká sebe-hodnota a syndrom vyhoření spolu blízce souvisejí. Člověk s malým sebevědomím si s nízkým ohledem na svoje hranice nakládá víc než je v jeho silách. Nakonec pod tíhou nákladu začne padat na kolena a okolnosti ho melou tak, že méně a méně rozlišuje co je potřeba a co ne. Někdy až téměř v bezvědomí v podstatě nutkavě pouze plní to, co zrovna přijde.

Pokud máte nízké sebevědomi, znamená to, že si nejste vědom(a) sebe sama a svého já. V takovém případě je náročné zjistit, co v životě chcete, co potřebujete a jaké jsou reálně Vaše síly. V situacích snadno říkáte ANO, když potřebujete řící NE.

Člověk pak v situacích těžko projevuje svou vůli, nechá se vést i do míst, kam už ani zdaleka jít nechce, protože zapomíná na své hranice. Stejně tak si není vědom svých limitů v pracovním nasazení a snadno padá do stavů přetížení a následného vyhoření.Takové potlačení sebe sama končí syndromem vyhoření.

V terapii můžeme společně nalézt to, co v životě potřebujete a zvědomit kruh, ve kterém se pohybujete a vyvázat se z něj. Co o syndromu vyhoření píše Wikipedie.

Syndrom vyhoření - co to je?
Chci si nechat pomoct

Fáze syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření se neobjeví najednou, ale postupuje přes několik fází, které mohou být identifikovány a rozpoznány. Poznání těchto fází může pomoci jednotlivcům a odborníkům v oblasti zdraví lépe rozumět a řešit problém.

  • Nadměrné zaujetí

    V této fázi osoba obvykle začíná přidělovat více času práci a stává se posedlá úspěchem. Toto zaujetí může být reakcí na nevyřešené osobní problémy nebo pocit, že je třeba dělat víc, aby se dosáhlo uznání.

  • Zanedbávání potřeb

    Osoba začíná vynechávat odpočinek, stravování, spánek a jiné základní potřeby ve snaze splnit své pracovní závazky. Toto zanedbávání často vede k fyzickým problémům a stresu.

  • Odmítání

    V této fázi jedinci často popírají, že mají problémy. Mohou začít izolovat se od ostatních a stávat se cynickými. Stres a napětí se zvyšují.

  • Odtažitost

    Osoba se stahuje od svých pracovních povinností, kolegů a rodiny. Může se objevit ztráta zájmu o práci a hobby.

  • Změny v chování

    Osoba může projevovat známky agrese, podrážděnosti nebo apatie. Může také vykazovat snížený pracovní výkon.

  • Fyzické vyčerpání

    V této fázi se objevují zdravotní problémy, včetně chronické únavy, nespavosti a dalších fyzických symptómů spojených se stresem.

  • Zoufalství

    Osoba může mít pocit bezmoci, beznaděje a může začít pociťovat symptomy deprese.

  • Kolaps

    Pokud se syndrom vyhoření neřeší, může vést k vážným fyzickým, emočním nebo mentálním problémům, včetně myšlenek na sebepoškození nebo sebevraždu.

Jak z toho ven?

Psychoterapie je prospěšný způsob, jak uchopit syndrom vyhoření, jeho příčiny i případné následky. Nekteří z nás však mají k žádosti o pomoc druhých různé předsudky a nebo mají jiné důvody pro to pokusit se zvládnout to sami. Níže jsem tedy sepsal, co je důležité pro léčbu syndromu vyhoření.

Určete si priority

Co je pro vás nejdůležitější? Možná řeknete, že zdraví, spokojenost, štěstí a nebo vztahy. Pokud jste ale vyhořelí, tyto hodnoty trpí. Když si ujasníte hodnoty, tak nejspíš budete muset dělat kompromisy, do kterých se Vám nechce. Možná si ale uvědomujete, že bez toho to prostě nejde. Každý z nás potřebuje vydělávat na obživu, žít v komfortu. Je však potřeba si uvědomit, co jste ochotní obětovat. Z počátku se může zdát bezvýchodné udělat kompromis. Dejte si však péči a trpělivě krok po kroku dbejte na tom, co je pro Vás opravdu důležité.

Zjednodušte si život

Důkladně zvažte, zda můžete pracovat méně hodin v práci i doma. Někdy přes stromy nevidíme les a proto se nám zdá, že náš život zjednodušit nelze. Nenechte však situaci zajít ještě dále než je a hledejte, co by ve Vašem životě šlo redukovat. Zkuste si uvědomit, že nemusíte vyhovět každému. Situace, ve které jste pravděpodobně souvisí i s tím, že na sebe berete menší ohledy než byste měl(a). Často také máme představu, že ke štěstí potřebujeme vysoký příjem a velký majetek. Pokud si život zjednodušíte, budete svobodnější a spokojenější.

Hlídejte si své hranice

Nastavení jasných hranic, ať už jde o pracovní hodiny, dostupnost mimo pracovní dobu nebo jednoduše umožnění si pravidelných přestávek během dne, může výrazně pomoci v obnově energetické rovnováhy a snížení stresu. Kdykoliv je to možné, navrhněte řešení, které zohledňuje Vaše potřeby. Kolegům, přátelům i členům rodiny můžete říct, že jsou pro Vás závazky vůči nim i Vaší práci důležité, ale závazek vůči Vašemu zdraví také. Je zásadní si připustit, co je nad Vaše síly. Snažte se zaměřit na předvídavost a realistický úsudek.

Relaxujte

Věnujte čas sebepéči, ať už to znamená meditaci, čtení, procházky v přírodě nebo cvičení. Možná se Vám vzhledem přetížení stále kupí práce a pořád se obviňujete za to, že jste jí nestihl(a), tak jak jste si představoval(a). Proto si myslíte, že si odpočinek nezasloužíte a nebo, že na něj není čas. Uvědomte si, že právě toto myšlenkové nastavení nejspíše značně prohloubilo Vaše vyhoření. Buďte na sebe laskaví a trpělivý. Než opět dobijete baterky, budete potřebovat na chvíli vědomě zvolnit. Vaše hodnota netkví pouze ve Vaší práci.

Chci si nechat pomoct

Zdeněk Nový – psychoterapeut

Se syndromem vyhoření mám terapeutickou i vlastní přímou zkušenost. Ten stav, když člověk nemá do ničeho chuť. Nakonec ani neví, kam dřív skočit, protože se ztratí v prioritách. Nekonečná prokrastinace a pocit viny s ní spojený. Lékem pro mne je pídit se po tom, co doopravdy chci a co mi v tom případně brání. Pokud už to jednou zjistím, umět říct ve správný moment příležitosti ANO a nebo naopak NE. Nabízím průvod po stezkách vlastního vnitřního světa s přijetím a laskavostí. Více o mně.